Filmy v distribuci AČFK

AČFK v současnosti distribuuje přes 100 titulů, které nabízí k zapůjčení jak filmovým klubům, tak klasickým kinům. Kontaktní osoba pro programování: David Huspenina, david.huspenina@acfk.cz, 572 501 989, 724 339 341.

Seznam filmů v distribuci AČFK ke stažení (.xls)

Půjčovní řád (ceník) AČFK (.doc)

Člověk z mramoru

Orig. název:	Czlowiek z marmuru
Země:	Polsko
Rok výroby:	1976
Délka:	150 min.
Režie:	Andrzej Wajda
Scénář:	Aleksander Ścibor-Rylski
Kamera:	Edward Kłosiński
Hudba:	Andrzej Korzyński
Hrají:	Jerzy Radziwiłowicz (Mateusz Birkut) Krystyna Jandová (Anežka) Tadeusz Łomnicki (Jerzy Burski) Jacek Łomnicki (mladý Burski) Michał Tarkowski (Wincenty Witek) Piotr Cieślak (Michalak) Wiesław Wójcik (Jodla)

Informace o filmu:
Historie vzniku Člověka z mramoru sahá až na samý počátek 60. let. Wajda tehdy pocítil potřebu natočit konečně film vypovídající o současnosti. Dokumentarista Jerzy Bossak mu vyprávěl historku o zedníkovi, který přišel do Nové Huti u Krakova shánět práci, byl však úřednicemi odmítnut. Později v něm jedna z nich poznala kdysi slavného, nyní zapomenutého úderníka. Wajda námět nabídnul scenáristovi Aleksandrovi Ściboru-Rylskému a společně vymysleli základní fabuli, v níž se konfrontovala situace 60. let s budovatelskou érou stalinismu. Po zapomenutém dělníkovi měla pátrat mladá studentka režie, jejímž předobrazem se stala tehdejší studentka divadelní režie Agnieszka Osiecká.
Scénář byl brzy hotový, ve své době se jednalo o velmi citlivé téma, v textu se navíc poznala řada předních komunistických činovníků. A tak se realizace filmu v důsledku cenzurního řízení na několik let pozastavila. Po téměř čtrnáctileté přestávce – s odchodem nenáviděného ministerského předsedy Gomułky – nastala vhodnější doba k realizaci filmu. Natáčení probíhalo relativně bez problémů, ty se objevily až těsně před uvedením filmu do kin. Premiéra byla totiž naplánována několik měsíců po dělnických nepokojích v červnu 1976 v Radomi.
Dohled nad snímkem převzal sám tehdejší ministr kultury Józef Tejchma, který Wajdovi doporučil nutné změny: požadoval proměnit hrůzný obraz architektury té doby, stejně jako všechny zmínky o policejních aktivitách v 50. letech. Zejména však vyžadoval změnit závěr filmu, který evokoval stávky a krvavé události v gdaňských loděnicích v roce 1970.
Ve filmu se prolínají dvě časové roviny současnosti (70. léta) a minulosti (50. léta). Mladá režisérka Agnieszka (debut Krystyny Jandové) pátrá po kdysi slavném úderníkovi Birkutovi, po němž zůstala jen zaprášená socha z mramoru ukrytá kdesi ve skladu muzea. Ambiciózní filmařka rekonstruuje jeho skutečný život na základě výpovědí lidí, kteří se s ním setkali. Skrze postavu Birkuta se dostáváme do “barvitě” vykreslených 50. let. Wajdovi se tak podařilo jako jednomu z prvních tvůrců otevřeně poukázat na taková témata jako bylo vytváření kultu osobnosti či manipulace jedincem ve jménu ideologie.
Snímek nemohl být pro svůj “protisocialistický” charakter v době svého vzniku uveden v našich kinech, do oficiální distribuce se dostal se značným zpožděním až v roce 1991. (Pavla Bergmannová)

Legendární film (myšlenkově souznějící s generací "filmu morálního neklidu") nemohl být u nás dlouho uvedený pro svůj "protisocialistický" charakter: k deformacím 50. let hledá paralelu v 70. letech. Aktuální byl tedy právě v době svého vzniku. Studentka filmové školy se při sběru materiálu k diplomce - dokumentu o úderníkovi 50. let - seznamuje s jeho pohnutým osudem, zrcadlícím šílenství doby. Zpočátku se jí jeví jako mramorová socha, pro kterou stál v době své slávy jako model. Postupně se z kamene vymaňuje skutečný člověk: usilovnost a nadšení doby vynesli pologramotného zedníka do funkce, přičemž neztratil vědomí přirozené morálky a spravedlnosti, které ho v souvislosti s vykonstruovaným procesem přivede do vězení; po pozdější rehabilitaci zapomenutý předčasně umírá. Snaha energické a nekompromisní Anežky o zveřejnění pravdy o minulosti je stejně marná jako někdejší Birkutovo úsilí. Závěr připomíná záběrem gdaňské loděnice smrt tří dělníků v r. 1970 a téměř prorocky otevřel cestu pokračovaní filmu, Člověk ze železa (1981), dokumentujícímu události z července 1980. Film získal cenu FIPRESCI na MFF v Cannes roku 1978.

Technické a distribuční údaje:

Monopol do:

02.02.2222

Fotogalerie: