Filmy v distribuci AČFK

AČFK v současnosti distribuuje přes 100 titulů, které nabízí k zapůjčení jak filmovým klubům, tak klasickým kinům. Kontaktní osoba pro programování: David Huspenina, david.huspenina@acfk.cz, 572 501 989, 724 339 341.

Seznam filmů v distribuci AČFK ke stažení (.xls)

Půjčovní řád (ceník) AČFK (.doc)

Kabinet doktora Caligariho

Orig. název:	Das Kabinett des Doktor Caligari
Země:	Německo
Rok výroby:	1920
Délka:	51 min.
Režie:	Robert Wiene
Scénář:	Hans Janowitz a Carl Mayer
Kamera:	Willy Hameister
Hudba:	DVA
Hrají:	Werner Krauss (dr. Caligari) Conrad Veidt (César) Lil Dagover (Jane) Friedrich Feher Hans Heinrich von Twardowski Rudolf Lettinger Rudolf Klein-Rogge Hans Lanser-Ludolff Henri Peters-Arnolds Ludwig Rex Elsa Wagner

Informace o filmu:
Po celý příběh obrazy duševní lability doplňují pokřivené ulice, převislé budovy, nesmyslně směstnané místnosti a znetvořená scenérie. Díky užití expresionistických prvků tu není pojítko s realitou, stejně jako v myslích Francise či Caligariho, a znepokojuje to i diváky. Obyvatelé tohoto tísnivého světa, obzvláště přízračný Cesare, sem naprosto zapadají a s neuvěřitelnou ohebností (vnitřní i vnější) se přizpůsobují svému okolí. Výsledek je zcela odlišný a ojedinělý vůči tradičním filmovým postupům - výmluvné svědectví o zdevastovaném poválečném Německu.
V originální restaurované podobě věčný rival virážovaného Upíra Nosferatu. Podobně jako on, navázal na předválečnou tvorbu německé kinematografie a s využitím originálního scénáře a spoluprací s avantgardní výtvarnou skupinou Der Sturm nabízí jedno z nejkrajnějších a nejinspirativnějších řešení filmového prostoru. Tady ideálně souzní herec-stín a kulisy, které nabírají charakter expresionistické malby a titulky se blíží architektuře.
Výlet do choromyslné krajiny subjektu, který pravděpodobně "zešílel" pod společensko-psychologickým tlakem. Pozoruhodnou roli zde hraje překvapivá Ich-forma. Retrospektivní příběh filmu (inspirovaném skutečným zážitkem vraždy) je rámován podivným a znepokojivým vyprávěním o duších. Podobně jako Nosferatu, Metropolis či Vrah mezi námi, i tento navýsost klasický snímek slouží dodnes k častému kopírování klíčových scén. Klasický příklad: dekadentně stylizovaný únos spoře oděné dívky po pokřivených střechách města (že by germánská větev Fantomase?) nebo mimická studie detailu tváře v jedné z nejslavnějších expresionistických scén - procitnutí lunatika Césara.
Nelze opomenout herecké mistrovství legendární dvojice Werner Kraus (Caligari) a Conrad Veidt (Cesare). Těžko říci, která postava v sobě kupí více stínů a šerosvitu (konkrétních či abstraktních), která se stává bezpředmětným, abstraktním shlukem stínů nebo naopak ožívajícím klubkem, pulsující pavučinou předmětu.
Tento film dal vzniknout mnoha standardním hororovým konvencím, aniž by nalezl úspěšné napodobitele. Divoký a neučesaný prototyp pozdějších svobodomyslných fantasmagorií takzvaného "eurohororu" (Mario Bava, Riccardo Freda, Dario Argento).
Literatura
Uli Jung a Walter Schatzberg - "Kabinet doktora Caligariho", přeložila Yveta Blovská, Iluminace IX (1997), č. 4 (28), s. 33-51 (Rozbor podílu režie a scénáře na výsledném tvaru filmu Kabinet doktora Caligariho. Rozpor mezi oceněním filmu jako klasikou němé éry a mistrovským dílem rané avantgardy na jedné straně a ohodnocením režiséra R. Wieneho coby nevalného umělce, jehož podíl nebyl brán v potaz na straně druhé. Rámcový příběh filmu a jeho vliv na celkové vyznění filmu.)
_______________________________________
Expresionismus a film se vyzývaly navzájem. Film se dožadoval jako krajního důsledku nadnesení a rytmizování projevu, expresionismus se dožadoval výrazových a variačních možností plátna. právě herce nutil film k extenzívnímu výkonu a tím vycházel vstříc tendencím nového hereckého umění. Kdyby byly bývaly včas rozpoznány nadnaturalistické požadavky filmové hry, bylo by kino – navzdory umělecké demoralizaci obchodním podnikáním – spolupracovalo na vývoji přesného, zvýrazněného mimického umění, fantastického svou věcností. Ale zůstalo trčet o tolik zpátky a na obsahovosti, že dnes je expresionistický film, který by byl musel organicky vyrůst, pokládán za senzační experiment. Je příznačné, že filmová hra Kabinet doktora Galigariho byla Carlem Mayerem a Hansem Javowitzem zpracována expresionisticky jen proto, poněvadž se odehrává v blázinci. Staví se tu tedy proti představě zdravé skutečnosti představa chorobné neskutečnosti. Čili: impresionismus je, když jsme příčetní, expresionismus, když jsme nepříčetní. Neboli: pomatenost jako ospravedlnění uměleckého záměru… … Když v dekoraci, kde se všechny čáry protínají, stojí bytelná naturalistická postel, je porušen rytmus. Když v krajinách a v místnostech, které usilují proniknout nad sebe samé, hrají herci bez energie a neurčitě, pak chybí dotažení principu v tělesném výrazu. Když se herci nalíčeni do tvrdých masek střídají s herci upravenými naturalisticky, láme se sloh. Co se mělo navzájem stupňovat, se brzdí… Vcelku: po výtvarné stránce je tento film pokrok, po režijní příslib. Má-li být splněn, je třeba se zbavit kompromisů.

Internet:: http://www.geocities.com/Hollywood/Set/9078/cindex.htm

Technické a distribuční údaje: