Filmy v distribuci AČFK

AČFK v současnosti distribuuje přes 100 titulů, které nabízí k zapůjčení jak filmovým klubům, tak klasickým kinům. Kontaktní osoba pro programování: David Huspenina, david.huspenina@acfk.cz, 572 501 989, 724 339 341.

Seznam filmů v distribuci AČFK ke stažení (.xls)

Půjčovní řád (ceník) AČFK (.doc)

Třetí muž

Orig. název:	The Third Man
Země:	Velká Británie
Rok výroby:	1949
Délka:	104 min.
Režie:	Carol Reed
Scénář:	Carol Reed, Orson Wells, Graham Greene
Kamera:	Robert Krasker
Hudba:	Anton Karas
Hrají:	Joseph Cotten (Holly Martins) Alida Valli (Anna Schmidt) Orson Welles (Harry Lime) ad.

Informace o filmu:
Těžko něco po kvalitativní stránce vyčítat jednomu z nejoceňovanějších snímků filmové historie, že ano? Nejlepší na tom je, že za těch více než padesát let vůbec nezastaral, je výtečně napsaný, zahraný a lehce natočený (Oscar za kameru), má atmosféru, zkrátka nejde mu vyčíst vůbec nic. Graham Greene napsal scénář jednak napínavý, zároveň však nutící k zamyšlení (což platí i pro jeho knihy). Orsonu Wellsovi stačí opravdu málo místa, aby vytvořil poutavého padoucha!

V bezprostředně poválečném údobí stavěla po tři roky za sebou Britská filmová akademie do výsadního postavení režiséra nejlepšího filmu roku Carola Reeda díky jeho snímkům Štvanec (Odd Man Out, 1947), Padlý idol (The Fallen Idol, 1948) a Třetí muž (The Third Man, 1949), v nichž se tento tvůrce představuje jako imaginativní vypravěč ponurých příběhů plných vražedných intrik, příznačně vyjadřujících atmosféru té doby, ztěžklou břemenem deziluze jako důsledku nedávno překonané II. světové války. Z nich Třetí muž dosáhl největšího mezinárodního věhlasu (tři oscarové nominace, nejlepší film Cannes 1949), významně se podílel na vzniku konkurenční bariéry evropských filmů hollywoodské produkci na starém kontinentu a ve filmové historii zaujal místo klasického díla, vykazující přímý vliv amerického noir stylu.
Padlý idol zahájil Reedovu spolupráci se spisovatelem Grahamem Greenem v postavení autora námětu a současně i scenáristy. Vedle Třetího muže jsou spolupodepsáni ještě pod Naším člověkem v Havaně. Pro oba tvůrce je typická tendence silného příběhu, situovaného zpravidla do cizích lokalit, jehož děj se odvíjí z hlubin psychologie postav rozpolcených ostrým morálním dilematem. Tematicky nejčastěji směřují k pocitům viny, vědomí vlastního selhání, otázkám zodpovědnosti vůči vyššímu mravnímu principu či paradoxům životních peripetií, většinou rozehraných na pozadí konkrétní politické situace. Třetí muž svým dějem, symbolikou situací i významem svého sdělení dokonale naplňuje vnímání světa obou tvůrců.

Jejich film má dva hlavní hrdiny, oba Američany. Spisovatel westernových (rodokapsových) románů na mizině Holly Martins přijíždí do Vídně na pozvání svého kamaráda z dětství Harryho Limea, s nímž dlouho nebyl ve styku, a proto stále setrvává v nejlepší víře o jeho charakteru. Brzy se dozvídá o Limeově neblahé pověsti cynického spekulanta, jenž mrzačí pacienty, zvláště pak děti ředěným penicilínem, který je ve vítěznými mocnostmi okupované Vídni silně nedostatkovým zbožím. Jak je záměry Limea vtahován do pavučiny intrik podsvětí, Martins postupně odhaluje pravdu. Oči mu plně otevře osobní setkání, jež se odehrává ve slavné scéně na ruském kole v zábavním parku Pratru. Lime zde obhajuje své zločinné metody slovy: V Itálii pod vládou Borgiů po třicet let zažívali hrůzy války, vraždění a krveprolití, ale zrodil se zde Michelangelo, Leonardo Da Vinci a renesance. Švýcaři se těšili po pět set let bratrské lásce, demokracii a míru.A co dali světu? Kukačky! …Holly Martins začíná uvažovat o vytvoření nového portrétu svého přítele, o zpodobení „Třetího muže“.

Téměř s jistotou se dá tvrdit, že neexistuje slavnější repliky z dramatického filmu. Její autorství, stejně jako režie, další dialogy a nasvícení proslulé scény v bludišti vídeňské kanalizace, je připisováno Orsonu Wellesovi, jehož Harry Lime je jeho nejslavnější hereckou kreací mimo vlastní filmy. Nejen v osobě Wellese samotného jako interpreta, ale i v rozvedení témat korumpující moci a vztahu peněz k umění (Martins je spisovatel a zaprodává se, Limeova přítelkyně, jež zrazuje a je zrazována, je herečka a Lime sám sebe považuje za genálního tvůrce intrik) je tento film vlastně pokračováním kaneovské tradice. Ostatně, to se týká i jeho vizuální podoby, jež je stylizována do výrazně kaneovského expresivního výrazu pomocí ostrých světel, příkrých kontrastů temných a světlých míst snímaného prostoru, hloubkou záběrů vytvářenou imaginativní hrou stínů a šerosvitem. Dominantní složkou kameramanského přístupu je pak vertikální vymezení obrazu, kterého Robert Kraske dosahuje scénografickým využitím exteriérů stojících trosek rozbombardované Vídně, až příkře vymezenými spodními úhly postavení kamery, a jednak velmi častým využívání svislého (holandského) švenku. Uplatnění této výrazné stylistické pomůcky (příznačné spíše pro Evropu, neboť v Americe se příliš neuchytila) vrcholí právě Třetím mužem. Všechny zmíněné prostředky sledují navození tíživé atmosféry života plného nejistoty a soustavného ohrožení.

-- Věroslav Hába

Technické a distribuční údaje: